Nika není o tom, jak je něco malé

Od výklenku ve zdi ke slovům, která nikdo nehledá

V poslední době sám používám slovo "nika" celkem často. V jednu chvíli mě napadlo, co vlastně znamená, tak jsem se po tom podíval. Nebo spíš: zeptal jsem se AI. Dostali jsme se do doby, kdy slovo už není nutné hledat. Stačí se zeptat.

K tomu, abych se nad tím zamyslel, mě nejspíš přivedla tahle věta.

"To je ale nika, co děláte."

Občas mi to někdo řekne. Vím, že to není myšleno zle. Přesto se ve mně pokaždé něco malého zadrhne. Zní to jako pochvala a zároveň jako sdělení, že to, co dělám, je maličké. Dá se to vzít obojím způsobem, takže nikdy nevím, co na to odpovědět.

Ukázalo se, že to, co se ve mně zadrhávalo, nebyl tón toho člověka. Bylo to něco, co slovo ztratilo cestou do japonštiny.

Výklenek ve zdi

Nika byla původně termín z architektury. Zeď se zesílí, část se vyhloubí a do vzniklého výklenku se postaví socha nebo váza. Je to ten oblý výklenek, jaký znáte ze stěn kostelů.

Čeština si v tomhle vystačí s jedním slovem. Nika je výklenek ve zdi, nika je místo živočicha v ekosystému a nika je i to místo na trhu. Když jsem se do toho začetl, došlo mi, že tohle není samozřejmost.

Když půjdete po původu slova, dojdete k francouzskému nicher a za ním k latinskému nidus. Hnízdo. To sloveso znamená stavět hnízdo.

Takže podle kořene je nika hnízdo. Což znamená, že když mi lidé říkají, že podnikám v nice, v podstatě mi říkají, že podnikám v hnízdě. A nemají tak úplně nepravdu. Sedím sám doma a pletu košíky.

Důležité je ale tohle. Výklenek není nikou proto, že je malý. Je nikou proto, že socha, která do něj patří, a on sám mají stejné rozměry a stejný tvar. Je-li socha příliš velká, zůstane hloupě vypadající díra. Je-li příliš malá, nevejde se. Je to otázka souladu tvarů, ne otázka velikosti.

Nepřekrývat se

Do ekologie slovo přenesli biologové na začátku dvacátého století. Joseph Grinnell ho v roce 1917 použil ve významu místa a Charles Elton v roce 1927 ve významu role. Tak to alespoň stojí v učebnicích.

Grinnell a Elton. Musím se přiznat, že jediný Elton, kterého jsem doopravdy znal, byl Elton John.

Co které zvíře žere, v jaké výšce, v jakém prostředí a v kterou denní dobu: celá ta kombinace je jeho nika. A ani zde není malost podmínkou. Podmínkou je, že se to celé s ničím jiným zcela nepřekrývá. Nic víc. Existuje dokonce princip, podle kterého dva druhy se zcela shodnou nikou nemohou žít vedle sebe.

Ekologická nika tedy říká totéž co ta architektonická. Soulad tvarů. A nic jiného, co by mohlo nastoupit na její místo.

Slovo, ze kterého se v japonštině stala skulina

Když slovo dorazilo do japonštiny jako obchodní termín, přeložilo se jako sukima sangjó a sukima šidžó, doslova skulinový průmysl a skulinový trh. A ten překlad se ujal.

Mimochodem, ještě jsem neviděl nikoho, kdo by se tvářil potěšeně, když mu řeknou, že podniká ve skulinovém průmyslu.

Jakmile totiž řeknete skulina, je z toho otázka velikosti. Úzké místo, které zbylo mezi dvěma velkými věcmi. Místo prázdné proto, že tam nikdo nechodí. Ne to hlavní.

Anglické niche market přitom mělo znamenat trh, který přesně odpovídá určité poptávce, ani víc, ani míň. V japonštině se význam posunul k malému podnikání, k tomu, do čeho se velké firmy neobtěžují. A právě ta vzdálenost posunu byla nejspíš to, co se ve mně zadrhávalo.

Čeština měla v tomhle štěstí. Když se pro trh i pro zeď používá totéž slovo, původní význam se nemá kde ztratit. Japonština si pro obchod vypůjčila slovo jiné a s ním i jiný důraz.

Je tedy moje podnikání nika?

Pletu košíky z PP pásky, tedy z vázací pásky určené k balení zásilek. Nakupuji materiál, vyrábím nástroje, píšu návody a prodávám, co z toho vznikne. Všechno sám.

Mířil jsem na skulinu na trhu? Ne, a ani bych nemohl. Nikdy jsem trh nesledoval tak dlouho, abych na něco mířil. Všiml jsem si, že vázací páska jde plést, upletl jsem pár kusů, zjistil, že to drží víc, než jsem čekal, a pokračoval, dokud si lidé nezačali říkat o koupi. Vždycky to šlo v tomhle pořadí.

Pravdě je nejblíž, že jinam se to položit nedalo. Když stavíte sochu do výklenku, nehledáte skulinu. Díváte se na sochu v rukou a na výklenek před sebou a zkoušíte, jestli si ty dva tvary odpovídají.

Slova, která nikdo nehledá

Tentýž příběh se objevuje ještě jinde.

Když si pročítám záznamy přístupů, slov, přes která se ke mně lidé dostanou, je velmi málo. PP páska, pletení košíků, jak plést, jak vyrobit. Kombinace těchhle několika, pořád dokola.

Hledá se to zřídka. Několikrát za den. S přívlastkem virální se v životě nepotkám.

Ale to, co ten člověk hledá, a to, co mám na stránce, si odpovídá skoro přesně. Nikdo tam nepřistane, aby si jen tak prohlížel. Přišel uplést košík z PP pásky a kvůli ničemu jinému.

I vyhledávací okno je výklenek. Ke každé sadě slov, kterou někdo napíše, se obvykle hodí jen jeden tvar stránky. Není to otázka počtu, ale souladu. Když se na to díváte takhle, přestane být nízký počet hledání vadou.

Výklenku si všimnete až potom

Nakonec tedy: nika není malost. Je to soulad tvarů.

Při čtení mě napadlo ještě něco. Výklenek se stane nikou teprve ve chvíli, kdy v něm stojí socha. Prázdný výklenek je jenom díra.

Nikomu, kdo hledá své místo, bych neradil mířit na skulinu. Nemyslím si, že to takhle funguje. Vezmete to, co máte v ruce, a zkusíte to položit někam, kam by to mohlo patřit. Děláte to pár let a teprve při ohlédnutí zpět vám dojde: aha, tak tohle byl výklenek.

U mě to bylo přesně takhle.

Až mi tedy příště někdo řekne, že podnikám v nice, rozhodl jsem se odpovědět takhle.

Není to skulina. Jen ten tvar náhodou sedí.

Jenže

Když jsem to všechno napsal, musím to teď bohužel převrátit.

Zdaleka si nejsem tak jistý, jak to znělo. Lidí, kteří pletou košíky z PP pásky, je spousta. Někdo to učí, někdo to prodává. Podle té dřívější podmínky, tedy že nic jiného nemůže nastoupit na její místo, nejsem žádná nika. Řečeno jazykem ekologie sedím v jednom výklenku s celým houfem dalších a strkáme do sebe lokty.

Tvar výklenku už znám. Jestli do něj přesně zapadám, je jiná otázka. Něco se mi pořád zadrhává v rozích.

Jestli je v té architektuře nějaká útěcha, pak tahle. Sochu je možné obrousit, aby se do výklenku vešla, a stejně tak je možné obrousit výklenek podle sochy. Kostelní kameníci nejspíš dělali obojí. Když nezapadáte, ubere se z jedné nebo z druhé strany.

Do šedesáti mi zbývají tři roky. Na broušení je ještě trochu času.