Proč zrovna teď fórum

V éře všudypřítomných sociálních sítí si člověk, který sám přiznává, že na jeho web nikdo nechodí, vezme a přesto založí fórum. Proč proboha?

Před časem jsem napsal článek „Od ručně psaných tagů k redakčnímu systému". Jsem ten samý člověk, který tehdy přišel o svůj katalog odkazů Yomi-Search kvůli spammerům. Po dvaceti letech se tu znovu pokouším o totéž — znovu se snažím vlastníma rukama vytvořit místo, kde se lidé scházejí. Pošetilost sama. Ale mám své důvody.

Všechno plyne příliš rychle

Důvod je prostý: na sociálních sítích všechno plyne příliš rychle.

Články samozřejmě, ale i obrázky a informace — jedno za druhým proplouvají kolem a mizí dolů. Zapadají. Sdílet okamžik je hezká věc, ale být kvůli tomu donekonečna přilepený k sociálním sítím mě omrzelo. Pořád jsem.

Včerejší příspěvek už nikdo nevidí. I dobrý příspěvek se časem stane, jako by nikdy nebyl. Nic se nevrší. Je to jako řeka — místo, kde člověk pozoruje, jak věci proplouvají kolem, ne místo, kam by něco odložil. To jsem postupně pochopil.

Nastavuj to, blokuj — výsledek stejný

A ještě něco. Sociální sítě vám vnucují to, co nechcete, to, co vás vůbec nezajímá.

Nastavíte si, aby skryly, co nechcete vidět, a ony vás teď zasypou reklamami, které nepotřebujete. Nakonec, ať už doladíte, koho sledujete, nebo je rovnou zablokujete, vyjde to nastejno. Obrazovka přeuspořádaná podle jejich pohodlí, a vy se na ni musíte mlčky dívat.

Takže Twitter — dnešní X, které se od chvíle, co se stalo X, jen zhoršilo — jsem zrušil účet. S Facebookem a Instagramem je to stejné a upřímně bych je taky nejradši zrušil. Jediný důvod, proč zatínám zuby a nechávám si je, je ten, že jsou jediné místo, kde můžu zůstat ve spojení s členy a fanoušky Country Sisters. To je pravda.

Tak co jiného tu je?

Dlouze jsem si tu stěžoval na sociální sítě, ale jde o tohle: „Tak co jiného tu je?" Stěžovat si je snadné, ale bez alternativy je to jen nespokojenost a nic víc.

Tak jsem založil fórum.

Takhle to spravuji já. Nic neodplouvá a nemizí. Nic se nepřeuspořádává podle cizího pohodlí. Můžu odložit informace, které chci, a slyšet rozhovory, které slyšet chci. Můžete položit otázku a ona tam zůstane. To, oč jsem se před dvaceti lety pokusil s katalogem odkazů a nevyšlo to, zkouším znovu — tentokrát na základech, které dokážu skutečně spravovat. O to jde.

Ale až od Joomly 6

Popravdě řečeno jsem s tím ovšem začal jen proto, že správa a aktualizace se od Joomly 6 dál zjednodušily.

Před Joomlou 6 byly chyby a byly problémy i se samotnou správou; upřímně, o fóru nemohla být řeč. Pravda je, že jsem na to prostě neměl kapacitu. Jakmile byly základy v pořádku, mohl jsem si konečně říct: „Dobrá, zkusíme to." Jako vždycky — člověk, který se dokáže pohybovat jen tak, jak mu to odpovídá.

Jedno místo, které neodplouvá

Nemám v úmyslu dělat nic okázalého. Davy se sem nepohrnou tak jako na sociálních sítích. A to je v pořádku.

V době věcí, které proplouvají kolem a mizí, neuškodí mít jedno místo, které nemizí. Psát pomalu, číst pomalu, ptát se na to, na co se chcete zeptat. Chtěl jsem mít jedno takové místo — pro sebe a pro každého, kdo to cítí stejně.

Zatím je otevřené jen „Alaudae Craft Forum" (Řemeslné fórum Alaudae). Kdyby byl zájem, mohl bych otevřít „Alaudae Forum", které by s ručními pracemi nemělo nic společného. Ale zatím chci nejdřív zvýšit hodnotu řemeslného fóra. Takže to druhé bude ještě hodně dlouho čekat. Nerozptylovat se hned na všechny strany je svým způsobem taky věc práce podle vlastních možností.

Pokud i vy jste trochu unavení z rychlosti sociálních sítí, přijďte se podívat. Budu čekat — na místě, které neodplouvá.