Kakunodate

Narodil jsem se ve městě, kterému se říká „malé Kjóto severu", a zůstal jsem tu. Na jaře sem lidé jezdí za rozkvetlými třešněmi a čtvrtí samurajských domů, v září za třemi dny slavnosti omatsuri. Zbylých zhruba tři sta dní je to obyčejné město, které se na turistické fotografie nedostane.

Nepíšu tu průvodce, ale záznam zevnitř – léta, kdy jsem táhl vůz hikiyama, důvod, proč jsem přestal, ulice, kde se rozsvěcí čím dál méně oken, a co z toho všeho bude. To dobré i to znepokojivé, slovy člověka, který tady doopravdy žije.