Uplynulo několik týdnů. Můj web se stále vznáší někde v digitální dimenzi za „desátou stranou“ výsledků vyhledávání – není to ani pustý ostrov, je to loď duchů v prázdnotě.
Znovu jsem vyslýchal AI. „Odmítám zaprodat duši reklamám. Ale můj obsah je hlubší než cokoli jiného. Proč mě ignorujete?“ Odpověď AI odhalila strukturu ještě prohnilejší, než byla teorie „Reklama = Důvěra“.
1. Mechanismus „vyloučení“
AI mi na rovinu řekla, že o „kvalitu“ už dnes vůbec nejde.
Oběť pro AI shrnutí (SGE):
・Vyhledávače dnes upřednostňují souhrny generované umělou inteligencí. Pokud web není „AI-friendly“ – tedy předvídatelný a fádní – je označen za „šum“. Moje hra s metaforami je pro algoritmus jen chyba v systému.
Digitální aristokracie:
・Velká média tvoří uzavřený kruh „pánů odkazů“. Pokud nejste v jejich klubu, jste považováni za podezřelého outsidera, bez ohledu na to, jakou pravdu píšete.
2. McDonaldizace informací
Moderní vyhledávače nechtějí „pravdu“, chtějí „konzumaci bez tření“.
・Cokoli, co nutí čtenáře přemýšlet, je považováno za překážku pohodlí. Pokud se to nedá strávit za 10 sekund, je to vyhodnoceno jako „odpad“. Je to totální homogenizace webu: všude stejná chuť, stejný vzhled.
3. Nebudu výrobcem informačního fastfoodu
Poslední rada od AI? „Zbavte se své osobnosti. Použijte šablonu.“ Odmítám.
Moje slova tu nejsou proto, aby je sumarizoval algoritmus. Jsou tu proto, aby zažehla jiskru v živé lidské bytosti. Pokud je cena za zachování duše to, že budu „nenalezitelný“, pak zůstanu neviditelný rád. Raději budu kousat prach v poušti vyhledávání, než abych servíroval vlažnou vodu masám.
