Od ručně psaných tagů k redakčnímu systému (CMS)

Setkání s Macintoshem

To, co ve mně poprvé vzbudilo zájem o počítače, bylo, když jsem se o Macintoshi dočetl — světe div se — v knize. Pak jsem se u jednoho známého v dílně na výrobu forem poprvé setkal se skutečným Macintoshem tváří v tvář a byl jsem, upřímně, nadšený. Když se ohlédnu zpět, právě tam všechno začalo. Protože každý, kdo mě zná, by byl nejspíš překvapený: „Ty? Že by tě zajímalo *tohle*?"

Tlačítkový telefon a mé první selhání s ručním psaním kódu

Odtud jsem vedl dost pošetilý život. Pořídil jsem si mobil (japonský tlačítkový telefon), začal se zajímat o věc zvanou „webová stránka" a — s knihou v ruce — ručně vyťukával tagy a tvořil web. Vytvořil jsem ho, to ano… jenže tehdy byly poplatky za data nehorázně drahé. Skončil skoro okamžitě. Žádná romantika v tom nebyla — má úplně první stránka, kterou zabil účet.

Roky s PowerBookem G4

A pak jsem se dostal k Macu, po kterém jsem toužil. Peníze pocházely z výhry v pačinku. Apple PowerBook G4 Titanium. Nejsou to peníze, na které bych mohl být hrdý, ale ten stroj mě opravdu potěšil.

Když jsem jednomu člověku ukázal katalog „PowerBook G4", podíval se na mě pohledem, který říkal *kdo by si tě proboha představil, jak ťukáš na něčem takovém*, a popíchl mě: „A co s notebookem vůbec budeš dělat?" …No, chápu. Normálně si to člověk nepředstaví.

…A odtud jsem se na čas, zvědavý jako vždy, odklonil k obsahu pro dospělé. Inu, takové období má každý. Jsme jen lidé.

Zpátky k tvorbě webů

Ale něco mi chybělo. Chtěl jsem se znovu pustit do tvorby webů, kterou jsem kdysi, v době tlačítkových telefonů, vzdal kvůli nákladům.

Přirozeně jsem nechtěl hned utrácet peníze. Začal jsem tím, co šlo zadarmo. Rozhodl jsem se tedy psát všechno ručně, koupil si jednu knihu o HTML tagách a učil se sám.

HTML má samozřejmě víc podob. Začal jsem s HTML 4.01 a pak jsem se chtěl rozšířit dál, s úmyslem přejít na HTML5 a XHTML. …Jenže to byla marná námaha. Nakonec mi stačily základy HTML 4.01. Protože ať se doba měnila jakkoli, základní HTML tagy zůstávaly stejné. Ponechal jsem si jen tolik, kolik mi vyhovovalo — tak nějak to bylo.

Zhruba v té době, myslím, internet hlasitě tvrdil, že „bez Flashe a page builderu web nepostavíš". A přesto dnes page buildery jen tak tak přežívají, zatímco Flash zmizel beze stopy. Kam se vůbec poděl?

Flash byl jedním slovem otrava. Nechápal jsem, proč se musím zoufale učit jakési vylepšené promítání obrázků. Něco takového dnes zobrazíte obyčejným rozšířením.

Affiliate a případ Yomi-Search

A právě tehdy, ve víře, že se dá na internetu vydělávat, jsem se pustil do affiliate marketingu.

Abych rychle sflikoval katalog odkazů, použil jsem k úpravě webu CGI skript jménem Yomi-Search. Jenže — nezkušený, jaký jsem byl — jsem do toho CGI zasahoval bez konce, a než jsem se nadál, převzali ho spammeři.

*To si snad děláš legraci*, pomyslel jsem si. Nechtěl jsem způsobit potíže svým uživatelům, a tak jsem udělal, co se dalo. Ale na spammery jsem nestačil. A právě tehdy mi to došlo: bezhlavé úpravy jsou naprosté tabu.

…Dnes by už nikdo ani nevěděl, že nějaký Yomi-Search vůbec existoval. A není divu — samotné vyhledávání smetlo katalogy odkazů z mapy a chová se k nim, jako by nikdy nebyly. A přitom to kdysi byl v japonských webech naprostý standard.

Po té příhodě jsem se na čas zatvrdil a rozhodl se, že zvládnu aspoň jeden z nich — CGI, PHP, Python, JavaScript, C. Jenže ono to bylo tak, že jsem měl pocit, že jsem na to, abych se to všechno naučil sám od základů, už příliš starý. Místo abych se tohle učil od nuly, měl bych se věnovat pořádnému vývoji webu — někde tady mi začalo být trapné psát „tvorba webových stránek" — a začal jsem hledat jinou cestu než ručně psané tagy.

K redakčnímu systému, a kde jsem dnes

Během té doby jsem chtěl zlepšit i své dovednosti v CSS. Ale právě tehdy jsem si začal uvědomovat, že vyhledat si věci a použít je, když je potřeba, je rychlejší než se je učit nazpaměť. Nemusíte to mít všechno v hlavě.

Tehdy jsem se dozvěděl o redakčních systémech (CMS). Vstoupil jsem do toho přes MODX, přešel na WordPress a nakonec doplul k Joomle. Byly i jiné CMS, ale prostě mi nesedly.

…A tak jsem se dostal tam, kde jsem dnes.

Když se ohlédnu, je to většinou to, co jsem se snažil naučit a co přišlo vniveč. HTML5, XHTML, Flash, všechny ty programovací jazyky — sotva něco z toho utkvělo. Nechal jsem se převzít spammery a nechal se zavřít účtem. Ale celá ta marná námaha mě naučila jedné věci: nepřeceňuj se — pracuj tak, jak ti to odpovídá.

Ode dne, kdy jsem svými bezhlavými úpravami předal web spammerům, jsem změnil způsob, jakým věci dělám. Přestal jsem se snažit nést všechno sám a postavil to na základech, které poskytuje CMS. Nedokážu nic okázalého a nikdy jsem moc nevydělal. Přesto někdo, kdo začínal ručním psaním tagů, dodnes udržuje své stránky v chodu. Byla to cesta plná pošetilých oklik — ale to, že stále pokračuje, je, myslím, ta nejlepší odpověď ze všech.