Pět let "štěstí číslo 1"

Konečně jsem si našel čas na něco jiného než na stavbu webu a mohu své myšlenky dát na internet. Je to názor obyvatele města Semboku, který žije v Kakunodate.

Hned na začátku se přiznám. Tento článek se mi už jednou nepovedlo napsat.

Přečetl jsem si pouze souhrnný plán města a začal psát, že město hlásá "štěstí číslo 1", ale vlastní práci neměří. To byl ukvapený závěr. Když jsem otevřel skutečný průzkum mínění obyvatel, ukázalo se, že město se na svou práci ptá. Ptá se obyvatel na padesát šest jednotlivých opatření, jedno po druhém, zda jsou spokojeni a zda to považují za důležité.

Tentokrát jsem tedy četl samotné výsledky průzkumu, ne plán. Pět ročníků, od fiskálního roku 2021 do fiskálního roku 2025. Všechno je na webu města.

Při čtení mě zaujalo něco jiného.

ČÍSLO ŠTĚSTÍ ROSTE

Štěstí se měří jedinou otázkou: "Jak šťastní se právě teď cítíte?" Lidé dají známku a sedm až deset se počítá jako "vysoké".

Fiskální rok 2023: 38,8 procenta. Fiskální rok 2024: 45,6 procenta. Fiskální rok 2025: 46,8 procenta.

Roste. Tohle číslo město ukazuje.

JENŽE OBYVATELNOST KLESÁ

O několik stran dál ve stejném průzkumu stojí tohle.

"Co si myslíte o tom, jak se v Semboku žije?"

Lidé, kteří odpověděli, že se tu žije dobře: 55,0 procenta ve fiskálním roce 2022. 39,2 procenta ve fiskálním roce 2025. Pokles o šestnáct bodů za tři roky.

Lidé, kteří odpověděli, že se tu žije špatně: 13,7 procenta ve fiskálním roce 2023, 17,4 procenta ve fiskálním roce 2024, 20,4 procenta ve fiskálním roce 2025. Každý rok víc.

Je tam i tato otázka: "Doporučili byste své rodině nebo přátelům, aby se do Semboku přestěhovali a usadili se tu?" Těch, kdo by doporučili, je čtyři roky stále kolem dvaceti pěti procent. Těch, kdo by nedoporučili, přibylo z třiatřiceti na devětatřicet procent. Čtyři roky po sobě je lidí, kteří by to nedoporučili, více než těch, kteří by ano.

Tohle není můj výklad. Město samo ve svém souhrnu za fiskální rok 2024 píše:

"U otázky na obyvatelnost se ve srovnání se stavem před dvěma lety snížil podíl odpovědí 'žije se tu dobře' a zvýšil se podíl odpovědí 'žije se tu špatně'."

Štěstí přibývá, obyvatelnost ubývá a lidí, kteří by tohle místo nedoporučili, je čím dál víc. Jsou to odpovědi týchž obyvatel, na témž papíře, v týž den.

JAK MŮŽE PLATIT OBOJÍ

Nedávalo mi to smysl, tak jsem si všech pět ročníků srovnal vedle sebe a přečetl znovu. To, co vypadalo jako vysvětlení, nebylo v číslech. Bylo v měřítku.

Ve fiskálním roce 2024 se změnila stupnice štěstí. Do té doby šla od nuly do deseti, jedenáct stupňů. Od toho roku jde od jedné do deseti, deset stupňů. Ve vlastní zprávě města je poznámka: "ve fiskálním roce 2024 změněno na 1-10".

Ve stejném roce se změnila i jednotka, podle níž se opatření sčítají. To, co dřív spadalo pod osm tematických oblastí jako průmysl, bezpečnost nebo zdraví a sociální péče, bylo přeskupeno do osmi úřadů: všeobecná správa, plánování, sociální péče a tak dál.

Mění se i počet položek. Třicet sedm ve fiskálním roce 2023, čtyřicet tři v roce 2024, padesát šest v roce 2025. Položky se slučují, přejmenovávají a přidávají.

Položek, které mají zakládat pocit štěstí, bylo ve fiskálním roce 2022 šest. Od roku 2023 je jich sedm. Přibylo "snažím se v každodenním životě dělat něco pro své zdraví".

Změnilo se i znění možností u obyvatelnosti. Z "žije se tu dobře / žije se tu docela dobře" se stalo "žije se tu velmi dobře / žije se tu dobře".

Za pět let se změnila stupnice, možnosti, názvy položek, počet položek i jednotka sčítání.

A PŘESTO SLOUPCE STOJÍ VEDLE SEBE

Přesto v souhrnných zprávách stojí sloupcové grafy jednotlivých ročníků pěkně vedle sebe. Rok 2023 vedle roku 2024 vedle roku 2025. Jako by je někdo měřil stejným metrem.

Netvrdím, že město lže. Změna stupnice je řádně poznamenaná. Nic se neskrývá.

Ale kdo se podívá jen na graf a poznámku nepřečte, tomu štěstí vytrvale roste. A lidé se zpravidla dívají jen na graf.

POLOVINA ODPOVÍDÁ "NEVÍM"

Je tam ještě jeden sloupec, který mě znepokojuje. V tabulce spokojenosti s opatřeními je možnost "nevím" a čísla v ní jsou mimořádná.

Podpora zemědělství 58,8 procenta. Územní plánování 58,1 procenta. Bydlení a obytné prostředí 53,3 procenta. Podpora obchodu a průmyslu 50,5 procenta. Řízení lidských zdrojů 49,1 procenta.

Zhruba polovina obyvatel nedokáže říct, jestli jsou tato opatření dobrá, nebo špatná.

Město to vysvětluje takto: "U opatření úřadů, s nimiž běžní obyvatelé přicházejí do přímého styku jen zřídka, se projevila tendence k častější odpovědi 'nevím'."

Myslím, že je to tak. Když se vás ptají na něco, co jste nezažili, nemůžete odpovědět. Také bych byl v koncích, kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem spokojen s "podporou řízení lidských zdrojů". Nic takového jsem ve svém životě neviděl.

Ale je tím věc vyřízená?

Město žádá obyvatele, aby známkovali věci, které nemohou zažít. Když je otázka nezodpověditelná, sloupec "nevím" se přirozeně zaplní. Město tuhle nevyhnutelnost odbude slovem "tendence" a příští rok se zeptá znovu.

Týž výsledek se dá číst i jinak: polovina těchto opatření se k životům lidí nedostává.

ŽÁDNÉ "CELOSTÁTNÍ" TU NENÍ

Ještě jedna věc. Za pět ročníků není nikde ani jedno číslo, které by Semboku srovnávalo s jiným městem nebo obcí. Není tam ani celostátní žebříček. Jediné, co se měří, je průzkum, který si město dělá mezi vlastními obyvateli.

Kde přesně je tedy to "celostátní" v "štěstí číslo 1 v celé zemi"?

NÁVRATNOST DOTAZNÍKŮ KLESÁ

Fiskální rok 2018: 46,5 procenta. Rok 2021: 46,1. Rok 2022: 42,5. Rok 2023: 40,1. Rok 2024: 42,9. A rok 2025: 38,1 procenta, nejméně v historii.

Rozesláno tři tisíce dotazníků, vrátilo se jich tisíc sto čtyřicet tři. Z těch, kdo odpověděli, bylo dvacet osm procent ve věku pětasedmdesát a více let a devadesát procent žije ve městě přes dvacet let.

Štěstí stoupá a lidí ochotných odpovídat ubývá.

A TEĎ TO PODSTATNÉ

Všechno výše uvedené si dokáže zjistit obyčejný obyvatel.

Nejsem odborník. Statistiku jsem nikdy nestudoval. Stáhl jsem si z webu města pět ročníků PDF, srovnal je za sebou a porovnal čísla. Stačí na to pár volných dnů.

Totéž město Semboku má organizaci pro digitální transformaci, která sdružuje sedmnáct subjektů z průmyslu, veřejné správy, akademické sféry a finančnictví. Jsou na ní podepsané firmy, univerzita, banka i krajské technologické centrum.

A tady je cíl, který si ta organizace vytkla:

"Prostřednictvím podpory DX dosáhnout hospodářského rozvoje regionu a zlepšení životní pohody obyvatel a uskutečnit město, které je v Japonsku číslo 1 ve štěstí."

Digitální technika kvůli štěstí. Stojí to tam černé na bílém.

Přesto jsem nenašel žádnou analýzu toho, proč obyvatelnost klesla o šestnáct bodů. Ani toho, proč jsou už čtyři roky po sobě většinou lidé, kteří by tu žít nedoporučili. Ani toho, proč polovina obyvatel odpovídá "nevím".

Čísla se každý rok řádně seberou, řádně zveřejní a tam to skončí.

Než začneme mluvit o digitalizaci, o umělé inteligenci a o pilotních projektech, nebylo by rozumnější přečíst si těch pět ročníků, které už máme v ruce? Není k tomu potřeba síla sedmnácti organizací. Je to něco, co si laik spočítá o volných dnech.

Pro pořádek: tato organizace, její složení i cíl, který si vytkla, jsou veřejné informace. Jsou uloženy tam, kde je může vidět kdokoli.

Pokud se tahle práce neudělá, k čemu se vlastně všechna ta technika a všichni ti lidé sháněli?

ZÁVĚREM

Není třeba, abych sem opisoval každé číslo. Pět ročníků leží na webu města přesně tak, jak jsou. Jestli vás to zajímá, otevřete si to a přečtěte si to sami.

Přečtete a uvidíte. Jen si říkám, kolik lidí to udělalo.

[Poznámka k datům: japonský fiskální rok trvá od dubna do března. Roky Reiwa 3 až Reiwa 7 jsou zde uvedeny jako fiskální roky 2021 až 2025.]
[Poznámka: "DX" je výraz, který se v Japonsku používá pro digitální transformaci a objevuje se i ve vlastních dokumentech města.]