Jeden e-mail, aby vás ústní dohoda nikdy nerozplakala
Sešit sebeobrany pro malé tvůrce - Vyprávění o komisním prodeji a o "ale vy jste říkala..."
*Isamu Hibari / Alaudae.JP*
Na úvod: Právě když přijde ta radostná zpráva
"Nechtěla byste svá díla vystavit u nás v obchodě?"
Pro tvůrce sotva existuje radostnější pozvání. Vaše kousky na poličce malého krámku s dárky, v koutku kavárny. Už při té představě se člověk usmívá.
Dnes budeme mluvit o malé přípravě právě pro tuto radostnou chvíli. Jako v posledních dílech, nebude to strašidelný příběh. Nepadne ani slovo o právu, ani slovo o smlouvách. Vystoupí tu jen jeden e-mail.
"Ale vy jste říkala..." se stává, i když nikdo není zlý člověk
U komisního prodeje a dodávek do obchodů se pozdější potíže obvykle točí kolem těchto bodů:
- Peníze - když se kus prodá, jaký podíl připadne vám
- Neprodané kousky - kdy a jak se vrátí domů a kdo zaplatí zpáteční poštovné
- Nehody - když se dílo v obchodě poškodí nebo ztratí, kdo co udělá
- Termín platby - měsíc po prodeji, nebo všechno najednou později
Tyto věci se často dohodnou jen tak, při povídání u pultu nebo v pár zprávách. To samo o sobě je přirozené. Potíž je v tomhle: lidské vzpomínky se rozcházejí bez jakéhokoli zlého úmyslu.
O půl roku později: "Zpáteční poštovné jste přece měla platit vy, ne?" "Ale já si nevzpomínám, že bych to říkala..." Nikdo z vás nelže. A přesto se příběhy neshodují. A rozdíl nakonec obvykle spolkne ten menší: malý tvůrce. "No, chci s nimi přece dál spolupracovat..."
A ten spolknutý pocit potichu ukrajuje z radosti z tvoření.
Smlouvu nepotřebujete. Jen jeden děkovný e-mail
"Tak podepišme smlouvu" - obdivuhodné, pokud to dokážete říct, ale upřímně: špatně se to vyslovuje. Vztah je ještě mladý a křehký a nechcete ho hned svazovat. Naprosto rozumím.
Zapomeňte tedy na smlouvy. Místo toho večer toho dne, kdy jste se domluvili, pošlete jeden děkovný e-mail.
> Vážená paní Nováková,
>
> děkuji Vám za dnešní milé setkání.
> Mám velkou radost, že moje práce najdou místo ve Vašem obchodě.
>
> Kdyby mě náhodou klamala paměť, raději si sepíšu, na čem jsme se dnes domluvily.
>
> - Díla do komise: 5 kabelek
> - Provize: 30 procent z prodejní ceny
> - Platba: převodem, vždy do konce měsíce následujícího po prodeji
> - Neprodané kusy: vrácení zhruba po třech měsících, poštovné hradím já
> - Poškození během vystavení: vyřešíme společně, kdyby k němu došlo
>
> Pokud jsem si něco zapamatovala špatně, dejte mi prosím vědět.
> Těším se na spolupráci.
To je vše. Nejenže to nevyvolá napětí, ale zanechá to dojem pečlivého, ohleduplného člověka.
A tento e-mail je přesně ta zbraň, o které v této sérii mluvíme pořád: datovaný záznam. Když obchod odpoví prostým "Ano, přesně tak," tím lépe. A kdyby někdy došlo na "ale vy jste říkala," bude tam: ne kus papíru, ale e-mail, připravený pomoci oběma pamětem.
Důležitý je tvar té zprávy. Nenaléháte na nikoho slovy "dohodly jsme se, vzpomínáte?" Nejdřív zapochybujete o vlastní paměti: "kdyby mě náhodou klamala paměť." S tímhle jedním obratem dopadne úplně stejný obsah naprosto měkce.
Tento e-mail vám také ukáže, co se vůbec nedohodlo
Když si k tomu e-mailu sednete, stane se zajímavá věc. Všimnete si: "Aha. O neprodaných kusech jsme vůbec nemluvily."
V radostném rozhovoru běží radost napřed a podrobnosti letí kolem. Prázdná místa, která se objeví při sepisování, jsou věci, které ještě rozhodnuty nejsou. Buďte k nim upřímní přímo v e-mailu:
> - Uvědomila jsem si, že jsme se nedostaly k neprodaným kusům. Mohu se na to zeptat příště?
Tento e-mail poslouží i jako vlídná záminka zeptat se na to, na co se ptá těžko.
Jeden malý krok, který můžete udělat ještě dnes
Je někde právě teď obchod, který drží vaše práce jen na ústní dohodu? Pokud ano, není pozdě. Pošlete jeden e-mail, zabalený do přátelského pozdravu:
> Dobrý den! Doufám, že se mým kouskům u Vás daří.
> Mimochodem, sepsala jsem si naše dřívější ujednání, jen tak pro sebe na památku.
> Kdybych si něco pamatovala špatně, budu ráda, když se na to podíváte.
A pro příští radostné pozvání je docela dobrou přípravou uložit si šablonu výše do poznámek. Dnešní cena, opět: čas jednoho šálku čaje.
Závěrem
Ústní dohoda není problém. Problém je slib, který žije jen ve dvou pamětech. Jeden e-mail dá slibu datum a domov. Není to nedůvěra k druhému člověku. Je to malý projev péče, aby dobrý vztah zůstal dobrý.
Ať radostná pozvání zůstanou radostná. Přeji vám i dnes šťastné tvoření.
