lidské neštěstí chutná jako med
Tuto frázi jsem se naučil, když jsem byl přijat do nemocnice ve Fukuoce po dopravní nehodě a byl mi sdělen její význam.
Když to lidé říkají slovy, která nikdy předtím neznali, uvědomují si, že neštěstí jiných lidí má pro ně jinou příchuť než radost.
Přirozeně, když se dozvím o neštěstí někoho jiného, cítím se šťastný a říkám věci jako „Je to úžasné“ a „Podle očekávání“. Ale nikdy na to nepřestanu myslet a nebudu to šířit dál, protože nakonec sám zažiju stejnou situaci.
Pokud stále takto uvažujete, zdá se, že je to proto, že se nemůžete ze situace dostat, nebo (protože máte tento pocit rádi), že se z ní nechcete dostat.
Myslím, že Wakashutoki, který nikdy nezažil neštěstí nebo zoufalství, by to pochopil a vyléčil by to!
Ale pokud zažijete náhlé neštěstí a zoufalství najednou a dostanete se přes to, nebudete na to chtít myslet, a pokud na to budete stále myslet, budete si připadat jako idiot. Když znovu upadnu do takového pocitu, moje mysl a tělo jsou tak unavené, že se začnu cítit unavený a už to nechci opakovat.
Ale zamysleme se nad tím, proč se tak cítíme.
Možná to není lidský způsob myšlení, ale instinktivní pocit z přirozeného světa?
instinkt? Genetický? Naším osudem je zanechat po sobě potomky.
Je to všechno o předání některých svých genů další generaci.
Pokud tedy víte, že ostatní jsou od vás byť jen trochu méněcenní, můžete se cítit spokojeně.
Nevím, zda je odpověď správná, protože jsem na ni přišel z neznalosti a nedostatku akademických schopností.
Pokud však získáte zkušenosti se sociálním cítěním a instinktivním myšlením, dospějete k této myšlence.
Nebo byste možná mohli říct, že 'Chuť medu' je zrcadlem vás samotných...
Na rozdíl od angličtiny však mají japonská slova mnoho výrazů, a i když jsou pohodlné, jsou obtížné...
