Nevedomost je desiva -- pobyt v nemocnici, ktery me prinutil brat bezpecnost vazne

Na tomto webu jsem psal o zranitelnostech Joomly a o tom, jak overit, zda je vas web v bezpeci. Tentokrat to vezmu jinak: nebude to pribeh o technologii, ale pribeh o mem vlastnim selhani. Proc mi na bezpecnosti tolik zalezi? Toto je udalost, ktera lezi uplne na dne toho duvodu.

Kdyz jsem jeste pouzival WordPress

Nez jsem zacal pouzivat Joomlu, provozoval jsem svuj web na WordPressu.

WordPress mel spoustu rozsireni v japonstine a bylo hodne informaci vysvetlujicich, jak je upravovat. Kdykoli jsem nasel funkci, ktera vypadala uzitecne, upravil jsem si ji podle sebe a pouzival ji. Rad jsem pracoval rukama a bavilo me, kdyz se veci chovaly presne tak, jak jsem chtel.

Ale neco mi tehdy rozhodujicim zpusobem chybelo. Jake nebezpeci ty upravy mohou privolat -- o tom jsem nemel vubec zadne povedomi. Bezpecnost, samotnou myslenku bezpeci, jsem v tech dnech ani jednou nezvazoval.

Pokracoval jsem v uprave rozsireni, aniz bych prijal jakakoli ochranna opatreni. Kdyz se ohlednu zpet, bylo to jako vrtat dalsi diry do zdi domu, ktery uz jich byl plny. Presto jsem si tehdy ani neuvedomoval, ze je to nebezpecne.

Hospitalizace a zanedbani

Pak jsem jednoho dne nemel jinou moznost nez jit do nemocnice. Potreboval jsem operaci vzacne nemoci zvane OPLL (osifikace zadniho podelneho vazu). Tehdy by me ani nenapadlo, ze nakonec podstoupim stejny druh operace trikrat, pocitaje i tu nejnovejsi.

Zatimco jsem byl v nemocnici, prirozene jsem nemohl spravovat svuj web na WordPressu. Web zustal bez pece.

Co jsem uvidel po propusteni

Kdyz me propustili a poprve po delsi dobe jsem otevrel svuj web --

bylo tam mnoho neznamych veci.

To byl prvni okamzik, kdy jsem to poznal. Zranitelnost v rozsirenich, ktera jsem upravil, byla zneuzita a muj web byl znetvoren spammery. Prave ty funkce, ktere me bavilo upravovat, se staly vstupnimi body pro prunik.

Je to smutny pribeh, ale nemohl jsem delat nic. Jen jsem bezmocne zmatkoval a k tomu jsem byl ve spatnem zdravotnim stavu. Nakonec, neschopen se s tim vyporadat, jsem to nechal tak, jak to bylo, a nakonec se o to zrejme postarala hostingova spolecnost. Ale web se uz nikdy nevratil do puvodniho stavu; stalo se z nej neco neuplneho.

Odtud az k dnesku

Tato jedna udalost me zmenila.

Rozhodl jsem se pro tri veci. Zaprve, nepokouset se o nic nad ramec svych vlastnich schopnosti. Zadruhe, upřednostňovat bezpecnost nade vse. A zatreti, spis nez se spolehat na nespocet rozsireni, ktera amater nedokaze plne spravovat, jako u WordPressu, zvolit CMS, ktery mi vice vyhovuje.

Vysledkem toho je muj soucasny provoz na Joomle.

Takze, jak si ctenari tohoto webu mozna vsimli, v zasade pouzivam veci "tak, jak jsou, ve vychozim nastaveni." I kdyz zmenim nastaveni, snazim se neodchylit daleko od vychoziho stavu. Neni to proto, ze bych nemel dovednosti. Je to naopak. Je to proto, ze jsem se skrze onu bolest naucil, ze moci neco upravit a mit pravdu v tom neco upravit jsou dve rozdilne veci.

Co chci sdelit

Nevedomost je opravdu desiva.

Ale to nejdesivejsi, jak nyni verim, neni nevedomost sama o sobe, ale postupovat, aniz byste si vsimli, ze jste nevedomi. Tehdy jsem nemel ani povedomi o tom, ze delam neco nebezpecneho.

Pokud je tu nyni nekdo, kdo si stejne jako kdysi ja uziva hrani si s rozsirenimi, aniz by myslel na bezpecnost, prosim zastavte se jen jednou. Nevrta ta uprava diru do zdi vaseho domu? A kdybyste z nejakeho duvodu meli byt na chvili pryc od sveho webu, dokazal by se ten web branit, zatimco byste byli pryc?

Nepotrebujete okazale funkce ani slozite upravy. Co potrebujete, je zustat v rozsahu, ktery zvladnete, a mit odvahu nesahat po tom, cemu nerozumite. Uz jen to ucini web mnohem bezpecnejsim.

Nechci, aby si kdokoli prosel tim, cim jsem si prosel ja.