Proč podvodů místo ubývání přibývá?

Nedávno jsem psal o telefonních podvodech, při kterých se pachatelé vydávají za policisty. Celou dobu, co jsem to psal, mi vrtalo hlavou jedno: když se tolik varuje, proč škody neklesají?

Podíval jsem se na to. Ono nejde o to, že by neklesaly.

Podle potvrzených čísel japonské Národní policejní agentury činila celková škoda ze zvláštních podvodů v roce 2025 142,31 miliardy jenů. Rok předtím to bylo 71,88 miliardy, takže se to během jediného roku zhruba zdvojnásobilo. Zaznamenaných případů bylo 27 832, což je rovněž nejhorší číslo v historii. Přepočteno na den to znamená, že každý jediný den někde zmizí 390 milionů jenů.

A hlavní příčinou toho nárůstu, kterou přímo pojmenovává sama policejní agentura, je to, čemu se dnes říká podvod s falešným policistou. Přesně ta metoda, o které jsem psal minule.

K tomu se navíc, počítáno zvlášť, přidávají investiční podvody a romantické podvody vedené přes sociální sítě, a tam škody dosahují 183,43 miliardy jenů. Dohromady to přesahuje 300 miliard. Nebavíme se o státním rozpočtu. Bavíme se o tom, kolik si podvodníci za jeden rok odnesli.

Jak se to mohlo stát? Myslím, že hlavní důvody jsou tři.

Prvním je, že se změnil cíl.

Když se zaznamenané případy podvodu s falešným policistou rozdělí podle věku, nejvíc jich je u lidí po třicítce, celkem 2 239, a hned za nimi jsou lidé po dvacítce s 1 718 případy. Co do počtu případů vedou mladí.

To je zásadní změna. Zvláštní podvody byly dosud zločinem mířeným na staré lidi. Proto byla i opatření, varování i ostražitost bankovních přepážek postavená pro seniory. A do toho vstoupila generace v produktivním věku, která byla přesvědčená, že se jí to netýká, a přišla jako cílová skupina naráz celá. Je to, jako když se voda valí tam, kde nikdo nepostavil hráz.

Obraz se ale změní, když se podíváte na částky. Nejvyšší škody podle objemu jsou u lidí po sedmdesátce, 27,4 miliardy jenů, a hned za nimi jsou lidé po šedesátce s 25,6 miliardy. Mladí vedou v počtu případů, staří v penězích. To znamená, že obírány jsou obě generace, jen pokaždé jinak. Není to problém jedné z nich.

Druhým je, že se změnil způsob, jak se peníze vytahují.

Průměrná škoda na jeden dokonaný případ je 5,236 milionu jenů, oproti 3,503 milionu v předchozím roce, tedy skok o víc než 1,7 milionu. Jednotlivé případy jsou stále větší.

Důvod je zřejmý. U podvodu s falešným policistou zní záminka tak, že je nutné prověřit celý váš majetek, abyste nebyli zatčeni, a odejde všechno. Není to navrženo na vytažení pár set tisíc jenů. Je to navrženo tak, aby to šlo po všem, co člověk má.

A prostředek převodu se přesunul k internetovému bankovnictví a kryptoměnám.

Tohle je to místo, které opravdu bolí, protože nejúčinnějším prvkem japonské obrany proti zvláštním podvodům ve skutečnosti nebyl žádný systém ani zákon. Byli to lidé. Bankovní úředník u přepážky, který se zeptá, na co ty peníze budou. Zaměstnankyně večerky, která zastaví zákazníka nakupujícího hromadu elektronických poukázek a řekne mu, že tohle přece vypadá jako podvod. Značná část případů se zastavila právě tam, na poslední hranici.

V převodu, který se celý odehraje uvnitř obrazovky, takový člověk není. Nikdo se neozve. Místo, kde se to dalo zastavit, zmizelo.

Třetím je, že základny jsou v zahraničí a že umělá inteligence smazala jazykovou bariéru.

Z telefonních čísel použitých při těchto trestných činech je celých 75,5 procenta mezinárodních. Tři ze čtyř přicházejí ze zahraničí. Není divu, že se k nim vyšetřování těžko dostává.

A do toho vstoupila generativní umělá inteligence. Policejní agentura hodnotí situaci tak, že metody se zdokonalily tím, že umělá inteligence vytváří obraz i text a obstarává automatické hlasové odpovědi, čímž se překonávají bariéry jazyka i regionu.

V minulém článku jsem psal o hovorech, které vám zazvoní zčistajasna a promluví na vás strojovým hlasem. Přesně tohle to je. Bývaly doby, kdy bylo potřeba sehnat lidi mluvící japonsky, aby se dali podvést Japonci. Dnes už ne. Dá se to zkusit desetitisíckrát a téměř bez lidské práce.

Existuje číslo, které to dokazuje. Takzvaných předzvěstných hovorů, tedy těch vyhodnocených jako podezření na podvod, bylo v roce 2025 celkem 331 653, což je o víc než sedmdesát procent víc než rok předtím. Víc než desetinásobek počtu skutečně dokonaných případů se vytočí a mine se účinkem. Síť se nezvětšila. Zvětšil se o řád počet hodů sítí.

Stalo se tedy Japonsko terčem podvodníků?

Napůl ano, myslím. Společnost s vysokými finančními aktivy domácností, se silnou vazbou na hotovost a s vysokou důvěrou v policii a úřady je pro podvody vydávající se za autoritu efektivním trhem. Japonská svědomitost a zvyk řídit se tím, co říkají veřejné instituce, se přímo využívají jako slabé místo.

Zároveň ale škody se stejnou strukturou vznikají ve všech zemích a není to japonský jev. Vznikl podvodný průmysl, automatizovaný umělou inteligencí a fungující napříč hranicemi, a z jeho pohledu je Japonsko jedním z trhů, které se vyplatí. To je přesnější způsob, jak to popsat.

Když si ta čísla srovnáte vedle sebe, člověku z toho začne být beznadějně.

Je tu ale něco, na co bych nerad, aby lidé zapomínali. Těch 300 miliard jenů je poskládaných z jednotlivých telefonátů, jeden po druhém. A každý jednotlivý telefonát se zastaví, když zavěsíte.

Zdvojnásobené škody, oněch 75 procent mezinárodních čísel, automatizace umělou inteligencí, nic z toho neznamená vůbec nic ve chvíli, kdy položíte sluchátko. Ať je aparát na druhé straně jakkoliv velký, poslední krok je ten, jestli ty peníze odešlete vlastníma rukama. A přinejmenším tahle část je pořád na naší straně.

Neberte neznámá čísla. Když to vezmete, zavěste. Řekněte to někomu.

To, co je potřeba dělat, se vůbec nezměnilo.

A poslední věc, o tom, proč tyhle věci vlastně píšu.

Nedělám to z nějakého pocitu spravedlnosti. Nic tak vznešeného.

Jestli díky tomu, že to napíšu, bude o jednoho poškozeného míň, je to o krok blíž ke světu, jaký by měl být. Víc v tom není. Peníze vydělané poctivou prací a poctivě našetřené zmizí na jediný telefonát. Stav, ve kterém se tohle stalo běžnou věcí, je z jakéhokoliv úhlu pohledu to, co je špatně.

Zkrátka, asi prostě nesnáším, když poctiví lidé dopadnou jako hlupáci.