Může být moje „duše“ posouzena umělou inteligencí?
Strach z toho, že má nejvlastnější slova budou označena za „AI“
„Zoufalství“ z testování vlastního textu v AI detektoru
Před několika dny jsem se rozhodl prohnat jeden článek ze svého blogu bezplatným „nástrojem pro detekci AI textu“. V době, kdy AI dokáže generovat celé obsahy, mě z čisté zvědavosti zajímalo, zda existují nástroje, které naopak dokážou rozpoznat, zda text napsal člověk, nebo stroj.
Předmětem testu byl článek o rozsahu zhruba 1 107 znaků, do kterého jsem vložil veškeré své úsilí – text o nástrahách překladatelských rozšíření a o řešení, ke kterému jsem došel metodou pokusu a omylu. Výsledkem několika stránek však byla „pravděpodobnost generování AI pod 15–30 %“. Bylo to strašidelné a nepřijatelné číslo.
Verdikt, že nejsem „100% člověk“. Toto neurčité číslo pomalu nahlodává mou důstojnost autora.
Past detekce: Absurdita, kdy je ohleduplnost k čtenáři považována za „mechanickou“
První věc, do které se AI zakousla, bylo překvapivě používání závorek a uvozovek. Záměrně jsem tyto symboly uspořádal tak, aby byl text srozumitelný při překladu do angličtiny nebo češtiny. Byla to moje „moudrost“ pro efektivitu a projev ohleduplnosti k čtenáři. AI detektor však tento logický vzorec označil za „mechanický“. Má pečlivost se obrátila proti mně. Nad tímto faktem jsem se mohl jen suše pousmát.
To nejdůležitější: „Moje vzpomínky“ popřené umělou inteligencí
Co ve mně však vyvolalo největší nevoli, smutek a hněv, byl fakt, že právě pasáže označené jako AI byly „živá slova“, která vyvěrala z mého vlastního života.
・Slova „Nejsem programátor“ – slova, která definují mou samotnou existenci.
・Postřeh, že „AI má své nálady (přesnost)“ – jedinečný pocit, ke kterému jsem dospěl jen díky letům zápasu a práce s překladatelskými nástroji.
・Vzpomínka na to, jak jsem „skládal slova jako puzzle“ – mravenčí práce a úsilí z mé minulosti.
Toto nejsou „pravděpodobně znějící slova“, která AI vybrala z databáze. Jsou to slova, která se mohla zrodit jen z mého času, mých útrap a mých vzpomínek. Přesto mi AI detektor sdělil: „Toto je směs AI a člověka.“ Přitom právě tyto řádky jsou „jádrem“ celého textu, jsou to data jedinečná pro mě. Ten rozsudek jako by říkal: „Tohle může vědět jen AI.“ Nic nemůže být urážlivější.
„Pocit ohrožení“, který bychom měli mít: Den, kdy je originalita zabita „průměrem“
AI detektor je pouhý nástroj, který měří „podobnost“ s obrovským množstvím minulých dat. Ale co když v budoucnu tento „rozsudek“ začne žít vlastním životem? Co když budeme žít ve společnosti, kde bude text považován za bezcenný jen proto, že má vysokou pravděpodobnost AI? To by znamenalo, že lidská individualita bude uzavřena do klece zvané „statistický průměr“, kde budou jedinečné výrazy eliminovány.
Když je s vašimi vlastními slovy nakládáno jako s produkty AI. To je strach z toho, že vaše jedinečné zkušenosti a vzpomínky budou zpracovány jako „levné, masově vyrobitelné náhražky“. Tento vývoj není ničím jiným než „hrozbou“ pro lidstvo. Nesmíme dovolit nástrojům, aby určovaly naši hodnotu. Přesně to teď cítím, silně a naléhavě.
